Vše o sobech a losech

Žije v Severní Americe na Aljašce a v Kanadě, ve Skandinávii a v evropské i asijské části Ruska až po severní Mongolsko. Američtí sobi se nazývají karibú. Jejich přirozeným prostředím jsou severská tundra a tajga. Živí se nejrůznější rostlinnou potravou. Požírají traviny, byliny, mech, listí a výhonky keřů. V zimě se živí hlavně lišejníky. Občas dokonce pozřou i drobné lumíky. Sobi dorůstají délky 150-220 cm, výšky 110-130 cm a hmotnosti 150-300 kg. Kopýtka jsou široká a umožňují chůzi na ledu, sněhu i v rozbahněné tundře. Parohy mají obě pohlaví. Staří samci je mívají velmi členité a mohutné, shazují je po říji. Samice je mají slabší a shazují je až po porodech mláďat. Stáda se skládají za samic s mláďaty a samčích skupin. Ta někdy dosahují až několik desítek tisíc jedinců. Na jaře a na podzim podnikají daleké cesty. V říji, která bývá na podzim, vytváří samci harémy s 10-15 samicemi. V severní Evropě a na Sibiři jsou důležitými domácími zvířaty. Chovají se polodivoce. Využívá se jejich maso, kůže i mléko. Sobi jsou také důležitými tažnými zvířaty. Ujdou za den velkou vzdálenost i tam, kde by jiná domácí zvířata nepřežila.
Sobi se chovají ve větších výbězích. Nutností je stinný přístřešek, kde tráví letní vedra. V období říje samci přestávají přijímat potravu a mohou zhubnout až o čtvrtinu hmotnosti. Samci jsou vtéto době velmi agresivní i vůči člověku. Samice je březí 7-8 měsíců a rodí většinou jen jedno mládě. Přestože je sob domácí zvíře a je severských krajích běžně chován, v zoologických zahradách ho najdeme jen zřídka. Jako jiným potravním specialistům se pro ně jen těžko získává náhradní potrava. V přírodě totiž požírají hlavně lišejníky, pupeny a větvičky s listy obsahující velké množství bílkovin. V zajetí se krmí senem, trávou, listy a větvemi stromů a keřů a lišejník. Pokud není k dispozici dostatečné množství lišejníku podávají se jim speciálními granulované směsi dovážené ze zahraničí. U nás je chová ZOO Olomouc, Chomutov a Praha.